DIALOGOsobnost

Peter Reichel

Profesor politických věd na univerzitě v Hamburku Peter Reichel patří k současným předním německým znalcům nacistického režimu a nacistické ideologie stejně jako německých poválečných dějin, respektive interpretace a reinterpretace jejich všeobecného národního dějinného obrazu, tedy oblasti pro níž se v současném historiografickém diskurzu vžil termín vzpomínková kultura či kultura paměti (Erinnerungskultur, Work of Memory). Ve svých knihách se soustředí především na propojení politiky, ideologie a umění a současně na otázku vyrovnání se s minulostí a již zmíněné historické paměti a jejím podobám a proměnám.

Všechna témata, kterým se Profesor Reichel ve své odborná práci věnuje, se odvíjí z jeho první práce Der schöne Schein des Dritten Reiches. Faszination und Gewalt des Faschismus z roku 1991, kterou v loňském roce vydalo v překladu Josefa Bočka pražské nakladatelství Argo v ediční řadě Totalitarismus a šoa pod názvem Svůdný klam třetí říše. Fascinující a násilná tvář fašismu. Její těžiště představuje otázka estetizace nacismu a jeho ideologie a její autor se v ní velmi zdařile zhostil úkolu komparativním způsobem prozkoumat úlohu politiky, násilí, ideologie, kultury, umění a propagandy v každodenním životě třetí říše. Ve svém výkladu přitom použil jak metod klasické politické historiografie, tak interpretačních přístupů sociokulturních dějin a dějin umění. Jejich prostřednictvím se mu podařilo ukázat, že v nacistickém režimu došlo vůbec poprvé k propojení všech těchto složek a zároveň i k jejich prolnutí se s nacistickou ideologií, jež usilovala o ovládnutí německé společnosti a její podřízení cílům nacistické politiky. Detailním rozborem masové kultury, pronikání nacismu do všech sfér umění a jejich postupného zglajchšaltování vykreslil cílenou snahu o ideologické formování "nového člověka" a "nové rasy". Spolu s ním však zároveň zboural celou řadu mýtů o Hitlerově sociálním státu, o do všech vrstev společnosti pronikající péči o volný čas pracujících či o masovém rozšíření lidových automobilů. Věren konceptu vyrovnávání se s nacistickou minulostí navíc velmi nesmlouvavě pojednal i o kolaboraci věhlasných německých umělců, literátů či vědců s nacisty, jejichž spolupráce s režimem či dokonce spoluvytváření nacistické ideologie je dnes často zapomínána a překrývána jejich poválečným dílem.

Tato bezesporu fascinující monografie se dnes podle mého soudu řadí mezi základní historiografická díla německá a zahraniční historiografie uplynulých 60 let pojednávající o dějinách nacistické propagandy, jejích proměnách a fungování v různých sférách života německé společnosti, německé kultury a německého umění 30. a 40. let 20. století a její funkci v nacistické ideologii, k nimž řadíme ze staršího období práce Heinze Pohleho, Ernsta K. Bramsteda, Sigfrieda Krakauera, Orona J. Haleho, Zbynka A. Zemana, George L. Mosse, Boguslawa Drewniaka, Otto Thomaeho, či Gerda Albrechta a z novějších především Iana Kershawa, Jörga Bohseho, Hilmara Hoffmana, Davida Welche, Martina Loiperdingera, Norberta Freie a Janusze Krola.

Jak jsem uvedl již v úvodu, tématu nacismu ve spojení s moderními německými dějinami zůstal Peter Reichel věrný i po vydání Svůdného klamu třetí říše. Vedle dějin Hamburku v nacistické éře, jimž se věnoval v roce 1997 s řadou dalších autorů v publikaci Das Gedächtnis der Stadt, se ale jeho pozornost obrátila k poválečné německé historii, respektive k jejímu vyrovnávání se s nacistickou minulostí a ke zkoumání otázky podoby a proměn "kultury paměti" v poválečné německé společnosti ve vztahu k její nacistické minulosti. S jistou nadsázkou můžeme označit tři práce Profesora Petera Reichla věnované tomuto tématu a publikované v rozmezí let 1995-2004 za trilogii tematizující jak politické tak společenské respektive společensko-kulturní a umělecké aspekty německého poválečného vyrovnání s dějinami nacismu. V jejím středu stojí práce z roku 2001 Vergangenheitsbewältigung in Deutschland. Die Auseinandersetzung mit der NS-Diktatur von 1945 bis heute věnovaná historicko-politickým a politicko-právním aspektům zacházení s nacistickou minulostí v obou poválečných německých státech. Jejím těžištěm je analýza tzv. Vergangenheitspolitik (politiky minulosti) v Německé spolkové republice v 50. a 60. letech 20. století tematicky se dotýkající předvším otázek poválečné denacifikace, reintegrace nacistických viníků do německé poválečné společnosti a následných soudních procesů s nacistickými zločinci. Podle mého soudu vytýkala německé odborná kritika ne zcela právem této práci zanedbání nepolitických, tedy širších společenských a kulturních, respektive uměleckých aspektů německé poválečné Vergangenheitspolitik. Ke společenským aspektům této obtížné fáze poválečných německých dějin, přesněji k otázce místa nacistických zločinů v kolektivní paměti německé poválečné společnosti, se totiž Peter Reichel vyslovil již v roce 1995 v knize Politik mit der Erinnerung. Gedächtnisorte im Streit um die nationalsozialistische Vergangenheit zabývající se aktuálním německým problémem ve vztahu k nacismu, to jest k otázce zhmotnění vzpomínek a paměti nacistických zločinů v podobě památníků a muzeí připomínajících nacistický teror. Tuto práci je také možné považovat za v uvozovkách první díl zmíněné autorovy trilogie. Jejím závěrečným dílem, který naopak traktuje umělecko-kulturní aspekty německé poválečné Vergangenheitspolitik ve vztahu k nacismu, je pak autorova poslední kniha Erfundene Erinnerung. Weltkrieg und Judenmord in Film und Theater, která analyzuje zobrazování druhé světové války a šoa v německém poválečném filmu a na divadle. Touto prací, která je součástí současného interdisciplinárního diskurzu moderní německé i ostatní zahraniční historiografie o poválečné vizualizaci nacistických zločinů a jejím propojení se zníměnou "kulturou paměti", rozšířil Peter Reichel své zkoumání vztahu německé poválečné společnosti k její nacistické minulosti i o kulturně-politické, respektive umělecké aspekty. Podle mého názoru touto prací Peter Reichel jistým způsobem symbolicky navazuje na svoji první knihu Svůdný klam třetí říše, jejíž české vydání připravilo v loňském roce nakladatelství Argo . Knihu, pro kterou je stejně, jako ostatně i pro celé dílo Petera Reichla interpretující nacistickou minulosti Německa a jeho poválečný vztah k ní, podle mého soudu typický důraz na interdisciplinární a tím metodicky inspirující výklad moderních německých dějin, respektive německých kulturních dějin se všemi jejich protiklady. Výstižně podle mne tuto skutečnost vystihují závěrečná slova autora z jeho první knihy: "Pokud chceme pochopit ono extrémně nepochopitelné v naší vlastní minulosti, což je předpokladem historicky poučeného vědomí přítomnosti, pak musíme ze všeho nejdříve uznat a přijmout i ty nejnesmiřitelnější protiklady našich kulturních dějin, pak musíme naučit chápat, jak mi jednou napsal jeden izraelský kolega, že a proč i to nejprotismyslnější v německé realitě patří dohromady: "Herder a Hitler, Goethe a Goebbels, Mladé Německo a Německo probuď se, Frankfurtský parlament a Hans Frank, Goethova lípa na apelplacu v Buchenwaldu před branami Výmaru, Himmler a Heine, německá gotika a německý Soumrak bohů."

Pavel Zeman
tento text byl přednesen v Goethe Institut
autor pracuje jako historik v Národním filmovém archivu v Praze a řídí ediční řadu Totalitarismus a šoa v nakladatelství Argo