KulturaSpolečnost

Kraftwerk: Minimum-Maximum (EMI, 2005)

Je jen málo hudebních skupin pocházejících z jiného než angloamerického prostředí, které dokázaly nesmazatelně zasáhnout do historie moderní hudby. Jednou z nich je německé uskupení Kraftwerk vzniklé na začátku sedmdesátých let v Düsseldorfu. Jejími zakladateli byli konzervatoristé Florian Schneider a Ralf Hütter. První album skupina vydala v roce 1970 a zahájila tak svou průkopnickou činnost na poli elektronické hudby. V jejím düsseldorfském studiu Kling Klang pak vznikla řada nahrávek, které kromě elektronických experimentů přinášely také originální myšlenkové poselství založené na hudebním zkoumání vztahu člověka a stroje, lidstva a moderní technické civilizace.

Dnes jsou Kraftwerk legendou, která ovlivnila celou řadu dalších tvůrců. A i v době, kdy je elektronická hudba již nepřehlédnutelnou součástí populární hudby, mají tito veteráni stále co říci a jejich nahrávky i přes prudký vývoj moderních technologií neztratily nic na aktuálnosti a přítažlivosti. Současnou hudební scénou, do nepřehlednosti rozdrobenou na všemožné stylové odnože, prolétává množství věrozvěstů nových hudebních přístupů, kteří často zmizí tak rychle, jak se objevili. Kraftwerk jsou jedni z těch, kteří zůstávají a jejichž každá další nahrávka je s napětím očekávána.

Letos na pulty prodejen vyslali koncertní dvojalbum Minimum-Maximum. Bylo nahráno na posledním koncertním turné, jehož jednou zastávkou byla minulý rok také Praha. Nahrávka představuje aktuální tvorbu kapely a zároveň přináší i jakési živé best of.

Aktuální tvorba je zastoupena na prvním disku, jehož značnou část vyplnily skladby z poslední desky Tour de France Soundtracks (2003). Již zde ale zazní i některé legendární skladby jako Autobahn, The Model či Neon Lights. Druhý disk potěší fanouška Kraftwerk mimo jiné takovými kousky jako jsou Radioactivity nebo Trans Europa Express. Tyto dva disky poskytují solidní průřez tvorbou Kraftwerk a podávají obraz aktuální podoby písní starých mnohdy již pěknou řádku let. Jediné, čím Minimum-Maximum nemůže posloužit, je obohacení skladeb o jejich vizuální podobu, která je při koncertních show neodmyslitelná. Tuto mezeru však jistě vyplní chystané koncertní DVD.

Červencové číslo našeho časopisu si jako téma vybralo matematiku a i v případě předkládaného článku jsme se od ní zase tolik nevzdálili. Je totiž málo kulturních fenoménů, které by tak zdařile jako Kraftwerk vytvářely vlastní svět založený na kombinacích základních atributů zdánlivě chladných a odlidštěných výdobytků moderní techniky. Za dálnicemi, roboty a jadernými elektrárnami však stále stojí lidský faktor, projevující se třeba oním podivným humorem, tolik typickým pro některé skladby Kraftwerk. A konečně, o jakém jiném kulturním zjevu psát v čísle věnovaném matematice, než o hudební skupině, jejíž jeden z největších hitů nese název Pocket Calculator?

Vítězslav Sommer

Předmětem výstavy konzumní způsob života

Čočková polévka, Steak Hawai, Tiramisu a celozrnná fitness tyčinka - tak by mohl vypadat typický jídelníček charakteristický pro druhou polovinu 20.století. Čočka symbolizuje první poválečná léta, dobu potravinových lístků a černého trhu s potravinami. Steak Hawai období hospodářské konjunktury, kdy již není problém dostat na kuchyňské stoly exotické potraviny. 80. léta pak přinášejí novou orientaci na zdravou výživu. Paralelně se stravovacími zvyklostmi se postupně mění i konzumní chování spotřebitele.

Žena na sporáku -- reklama z padesátých let

Foto: Wien Museum

Výstava Die Sinalco-Epoche v městském víděňském muzeu si klade za cíl zobrazit spotřební chování a zvyklosti na příkladě rakouského hlavního města.

Stravování, výživa a nákupy jsou součástí každodenního života a vzhledem k tomu, že se jich účastní všechny vrstvy obyvatelstva, nabízejí poměrně zajímavý způsob na nahlížení dějin společnosti. Vídeňská výstava tak neseznamuje pouze s typickými produkty pro daná období ale převypravuje rovněž "Erfolgsstory" rakouské druhé republiky. Pravděpodobně v žádné jiné oblasti života nepociťoval občan rakouský hospodářský zázrak tak silně. Až do konce sedmdesátých let se stále snižují výdaje na obstarávání potravin na jinak stále rostoucích rodinných rozpočtech. Právě název výstavy je odvozen od populárního nápoje Sinalco, tolik typického pro dobu 50.a 60.let. Je symbolem nového životního stylu, kdy honbu za potravinovými lístky střídá touha vychutnat bez problémů vychlazený produkt amerického typu.

Chlapeček s eskymem -- reklama z roku 1971

Foto: Wien Museum

Petr Valenta

Die Sinalco-Epoche. Essen, Trinken, Konsumieren nach 1945,
Wien Museum, Karlsplatz, 12.5.–25.9.2005, http://www.wienmuseum.at