KulturaSpolečnost

Vidět arabský svět v Čechách

GALERIE LANGHANS aspiruje již třeba svoji polohou blízkosti Václavského náměstí na centrum pražské fotografie. Galerie, jejíž historie se počala psát koncem 19. století zásluhou průkopníka české fotografie Jana Langhanse, se od svého znovuotevření roku 2003 snaží reflektovat jak českou, tak i současnou světovou fotografii. Otevírací výstavou pro ni byl soubor současných portrétů politických vězňů z padesátých let, jejichž tragický osud byl tolik podobný osudu rodinné galerie v době totality, když byl sedmdesát let ošetřovaný archiv čítající 2,5 milionu negativů v roce 1948 vyvezen na skládku za Prahu a zničen.

Foto: archiv

K dalším zajímavým akcím patřilo vystavení portrétů švýcarských umělců ze sbírky národní švýcarského fotografického institutu Fotostiftung Schweiz nebo profil pařížské Galerie VU. Zprávou o životě jiné kultury je výstava nynější – Nazar: fotografie z arabského světa (25. 5. – 31. 7. 2005) – která má být jiným, než-li oficielním pohledem do muslimského světa skrze objektiv fotoaparátu.

Výstava je součástí rozsáhlého projektu stejného názvu, který byl prezentován loni na podzim v rámci 11. fotofestivalu Noorderlich v Nizozemí. Na základě festivalu byla v Evropě představena současná arabská fotografie, doplněná o vidění tohoto, pro mnohé konfliktního světa, fotografy ze západní civilizace. Větší část výstavy je v současnosti k vidění v americkém Houstonu, tedy v domáckém státu amerického prezidenta Bushe. Menší část představující tvorbu sedmi arabských a pěti západních umělců má tu čest souběžně představit Praha. Pohledy západní kultury zastupují tři fotografové Belgičan, Polák a Francouz, jedna finská a americká fotografka Čtyři fotografky a tři fotografové se narodili a vyrosli, byli nebo jsou součástí arabských kultur. K bližšímu poznání zbývajících fotek je možné přímo v galerii nahlédnout do katalogu z prezentace v Nizozemí na podzim.

Nazar, volně přeložený jako vidění, reflexe či pohled, je i podle "příslušnosti" ke kulturám rozdělen. Sekce "západníma očima" je pro Evropana čitelnější. Projevy západního komfortu arabských šejků se staly motivem snímků Belgičana Wouter Deruyttera. Přítomnost moderní elektroniky, luxusních mercedesů a jiných materielních symbolů úspěchu konfrontuje Deruytter s maskulinní šátkovou tradicí skupinky dědičných monarchů ropných států Arabského poloostrova. Objevně působí dokumentace finské fotografky z výletu palestinské rodiny k moři. Cyklus Islámská Káhira Poláka Zbygniewa Kosce zase ukazuje genius loci hlavního města Egypta, centra arabské kultury. Na bazary jako tradiční centra komunikace a obchodu se zaměřila Američanka. Sérii fotografií libyjských žen, které bývají považovány za nejemancipovanější nafotil pařížský Iránec Reza. Ženy v Libyi mohou vlastnit majetek, mají právo na rozvod a vzdělání, ale musí chodit v hidžábu a pracovat pouze doma. Tuto rozporuplnost dokumentují i snímky. Zajímavě působí foto z kulturního festivalu pro ženy v Tripolisu. Stovky příslušnic něžného pohlaví pikantně ozdobených, v plesových šatech působí jako zvláštní hybrid Českého svazu žen Marie Kabrhelové, a dostavuje se otázka, zda-li právě tudy vede cesta.

Lalla Essaydi

Foto: archiv

Druhá část nazvaná "arabskýma očima" je osobitější a z fotografií je patrná naléhavost. "Západní" fotografie jsou vůči ní sice pouhou výpovědí, ale zase působí zábavněji. I zde nalézáme zájem o ženskou otázku a to především v díle fotografky Lally Essaydi, která do prostoru stěny vložila zahalenou ženskou postavu, na které kontinuálně pokračuje napsaný text jako ukázka jejího "významu." Autentičnost fotografií navíc podtrhuje výběr objektů. Lally pracovala s marockými ženami, s kterými bylo nějakým způsobem negativně zacházeno. Dále prostřednictvím videa nahlédneme do života arabské čtvrti alžírského města. Jiná fotografka ukazuje palestinský pohled na obsazení Ramalláhu izraelskou armádou v roce 2002. Následky palestinsko-izraelského konfliktu se zrcadlí i v sérii autoportrétů Tareka Al-Ghousseina, který presentuje sám sebe jako palestinského teroristu a upozorňuje tím na vytváření nového stereotypu v celém arabském prostoru – člověk v palestinském šátku, posléze Palestinec se rovná nebezpečnému, sebevražednému teroristovi, jedinečná identita člověka se tu zcela ztrácí. Zajímavým, ale i po přečtení doplňujícího textu těžce pochopitelným je obraz ze života jednoho domu uprostřed Bejrútu, který slouží jako azylový dům pro příslušníky jedné zdejší menšinové skupiny, a které nelze přes snahu vlády (autor se tímto argumentem zaštiťuje) vyhostit, jelikož dvacet let platí poctivě daně.

V galerii, která stojí za vidění nejenom kvůli fotografii, ale je i jedním z mála úspěšně vyřešených pokusů o zakomponování současné architektury do starší zástavby pražského centra (novou tvář ji vtisknul architekt Ladislav Lábus), se nachází na české poměry novátorská výstava. Vidět jí bych doporučoval všem, kteří mají zájem nejen o fotografické umění. Jejím jedinečným přínosem je poměrně zábavná forma, s kterou výstava může pomoci odbourávat dané stereotypy vnímání blízkovýchodního prostoru jako sídla fanatické, bohabojné komunity, kterou nelze pochopit a vlastně se ani o něco takového snažit.

Tomáš Kavka
autor je historik

Langhans galerie (Vodičkova 37, Praha 1), 25. 5. – 31. 7. 2005
Nazar: Fotografie z arabského světa.
Otevírací doba: po – pá: 12 – 18 hod., so – ne: 11 – 16 hod.
Vstupné: 60 Kč, zlevněné 30 Kč.